česko-slovenský L blog

Zo života

bdění pokračuje...

3. července 2017 v 2:47 | zuska janis
večerní blouznění
noční nespavost
knížka na stolku rozečtená

oči dokořán, sucho v ústech
myšlenky kousavé
poletující nad mozkem v hlavě

komáří bzukot v tichu
neidentifikovatelná blízkost
hodiny tikající v prostoru

čekání na těžká víčka
myšlenky zklidněné
spánek ze tmy padající

spokojeně dýchající
na své straně postele
nehybně uvolněné tělo

bořící se do měkkosti postele
splývavé kadeře vlasů
kopírující křivky polštárové

nocí plynoucí minuty
čas trpělivě sunoucí se k ránu
ptáci naznačující svítání

budík končící můru beze snů
ranní kafe do šálku včerejška
sprcha chladící údy ospalé

bdění pokračuje...

© zuska janis 2017

Rok

20. června 2017 v 6:13 | zuska janis
Miluji jarní rána probouzejícího se léta
Miluji teplé sluneční louče na prokřehlém těle
Miluji pocit tající zimy po kapkách odpařující se k oblakům

Horké léto vábící ponořit se do chladivých vln přílivů
Horké léto pokoušející objáhit si lenošivé nicnedělání
Horké léto lepící se na ústa přes ovocnou chuť koktejlů

Miluji podzimní zapadající kotouč teplou náručí objímající stromy
Miluji každodenně měnící se barvy v nezachytitelnosti okamihu
Miluji padající mlhu značící příslib brzkého zahalení se do mrazů

Chladivá zima zahánějící dvounožce ohřát se ke kamnům
Chladivá zima pronikající do kostí v svižném větru poletujících vlasů
Chladivá zima hrající se s každou jednou vločkou pečlivě pokládající na druhou

Rok ubíhající jeden za druhým v neznatelném spěchu dní
Rok nabízející čarokrásnou proměnlivost měsíců v pominutelnosti věků
Rok měřící kousek po kousku přiblížení se věčnosti zachovávajíc střípky okamžiků

Uvědomění

© zuska janis 2017

pivná prázdnota

9. května 2017 v 10:32 | zuska janis
Zbytočné vysedávanie na stoličke
Zbytočné slová vychádzajúce z úst
Zbytočné myšlienky plávajúce priestorom

Prázdno
Prázdny priestor
Prázdne slová
...
Prázdno miešajúce sa so vzduchom
Prázdny priestor plný nezaujatých ľudí
Prázdne slová plné zbytočných myšlienok

Zbytočne plynúci čas
Zbytočne tečúce tekutiny
Zbytočne vydýchaný kyslík

Zbytočnosť bytia v prázdnom priestore
Zbytočný hluk v prázdnych závitoch hlavy
Zbytočné prebytky plynúce z prázdnych úst

Ničotné nič zívajúce unudenou prázdnotou

© zuska janis 2017

hospodský kolorit

6. prosince 2016 v 15:10 | zuska janis
Anglický styl, syrové cihly, skleničky nad barem,
Zírajíci na láhve na baru, v rukou třímající skleničku s brandy, na hlavě plešku.
Ostře řezané rysy, výpary alkoholu, pojednáni o lásce, hovory o podstatě života, o ničem.
Točení skleničky brandy v rukou, bez ledu, který v tomto baru není
Hlava podepřená paží, vlasy rozcuchané, řeč nesrozumitelná, padající závěrečná.
Opilecké souhlasy, kmitání hlavou, šermování prstem v nekonečnu bytí, taxikář čekající na zápraží.
Nesoucitně pozorující číšník účtující panáky, poslední objednávky, účtenky, tringelty,
Vrchní točící poslední pivo, které vypito není, račte i příště pane, děkujeme za posezení
...letící sklenice barem, střepy na zemi, trápení velké pro lásku co není…

Každodenní hospodský kolorit (venované Mišovi K.)

© zuska janis 2016

Čerstvo upečená ako rožok rozvoniavajúci z pekárne

14. listopadu 2016 v 14:36 | zuska janis
Pomalý sun vpred šuchotajúcimi krokmi
Skorého rána za sprievodu zívajúcich okien panelákov
Otvárajúce sa ústa dosnívaním odrážajúc sa v zrkadle dverí
Zatvárajúce nočné ríše neviniatok

Prudko vytrhnutý zo spánku krikom nedočkavca
Zvuky prebúdzajúce spáčov na prestieradle položených
Osamalé postele so stúpajúcimi závanmi vyhriateho dychu
Kúpelne dokvapkavajúce osviežujúcu studenosť

Osliepňajúce žiarovky, ktorým pomaly dohasína vlákno
Ako sen príliš živý z pamäte dňom sa vymazáva
Oblúznenie stavom medzi krajom čarosvetov
Realita čiernou rukou denne ťaha si ťa za sebou

© zuska janis 2016

Snažiac sa o ...

23. dubna 2016 v 12:13 | zuska janis
Snažiac sa o...

NOC

Dočasný výpadok prúdu slov
Keď telo zmenšujúc sa únavou
Poláska posteľ pohľadom
Stojac medzi otvorenými dverami
Kadiaľ prúdi tok myšlienok

Prievanom otvoreným oknom vyháňam posledné zbytky myšlienkových parazitov
A nechám sa privítať otvorenou náručou priateľky horizontálnou polohou
Holé telo v uvoľnení spočinúť do láskyplne ma zachytávajúcich mäkkých častí
Po celom dni tešenia sa na to miesto, kam spadnem s nadchádzajúcim ránom do kómy
Keď sa vrátim domov

Snažiac sa o...

SPÁNOK

Vystrčená noha zpod periny, kolo ktorej v momente prúdi
Neuveriteľné množstvo molekúl čerstvého vzduchu štekliac chodidlo medzi prstami
Dodávajúc energiu cez akupunktúrne body a vystrkávajúc zpod paplónu
Zbytok tela a ponúkajúc ho do nového slnkom zaliateho dňa
Nehľadiac na mozgovú centrálu, ktorá v tichom pokľudnom režime
Premieta jeden zo skvelých filmov reflektujúc čriepky života
Rolety nekompromisne prepúšťajú optimistický prúžik svetla
Pokúšajúci sa putovaním po izbe dotknúť očného viečka

Snažiac sa o…

RÁNO

Ranná šálka nehy v dávke kávy či silného čínskeho čaju
Zastrené ráno so zorničkami napodobňujúcimi slepotu
A viečkami zahalenými v hmle ako keď vata posadená medzi kopcami
Opierajúca sa o elektrické stĺpy rozmazáva svet naokolo
Kvapky vody hrajúcu dnes a denne tú zmyselne nezmyselnú hru
Na obopínanie môjho tela rozhodnuté nepustiť sa toho kúska teplej pokožky
Ktorý si vyhliadli už cestou prúdiac z kovovej hlavice, vo finále nekompromisne
Ochutnávajúce mäkkosť uteráka s avivážou pre zakončenie šantenia po mojich krivkách

Kúsky vlhkej kože nasúkané do vzájomne ladiacich kúskov odevných zvrškov
Dávajúcich telu spoločensky prijateľný výzor a status úspešného úradníka
A cez monotónne pohyby sánky ovládajúcej rozomielanie potravy v ústach
Vnímajúc horúcu vôňu čerstvého croissantu

Snažiac sa o…

DEŇ

O slastný navrat do reality…
Slastný?
Jednoducho
Realita

Sediac v banke, počúvajúc ťukanie do klávesnice, búchanie razítok a počítanie mincí
Uchovanie zdravého rozumu odvádzaním myšlienok od chladných strohých stien
Kancelárií, pozorujúc migračné cesty vtákov cez veľké presklené výlohy
Hypnotizujúc konáre čerešní a všímajúc si drobné nuancie jednotlivých fází pučania kvetov
Tešiac sa na vodorovné polohy mäkkého nočného azylu vlastnej postele

Snažiac sa o ...

VEČER

Krásne voňavé jemne zadymené prítmie
Svetlo svojím omamujúcim mihotaním navodzujúce astmosféru nekonečna
Jemne sa dotýkajúc nirvány s dušou pohybujúcou sa tesne nad všednou realitou
S každým dúškom skvelého čaju a nádychu z dýmky plávajúc vyššie a vyššie
Do nepopísateľného časopriestoru univerzálna
Večerné blúznenie a vypúšťanie slovných bublín v uzavretých priestoroch
Vzájomne narážajúce so šumením praskajúce, letiace priestorom
Prepletajúc sa do myšlienkových špirál, kruhov, hlavolamov
Tvoriace kulisy ľudských komunikácii pre tóny linúce sa zo stien reproduktorov

Duševné nirvány ukazujúce chrupy spolustolovníkov ktoré bez zadržiavania
Vypúšťajú von radostné erdžania prívalov citov spolu s bezduchou pointou
Či temné prívaly prízrakov plížiace sa do priestoru z hlbokých miest duše pootvorených alkoholom
Alebo slzy samoty padajúce zo skalísk jemných tvár do hlbín nekonečna
Vpíjajúcich sa do podlahy a minulosťou naznačujúc budúcnosť pri stretnutiach s anjelom smrti
Haleného do kučeravých kaderí a bystrého pohľadu dávajúci priehršlie bodavých otázok
S mysľou postupne potupne otupenou stretom a konfrotáciou tisícov slov
Či hltom sladkastého tmavého nápoja vyznačujúceho sa atribútmi domáceho pivného moku

Snažiac sa o ...

NOC

Dočasný výpadok prúdu slov


© zuska janis 2016

Konzumujem trošku tajomna

24. února 2016 v 12:06 | zuska janis
Konzumujem trošku tajomna
ukrytého v čokoláde so škoricovou príchuťou
Schovaného za zeleňou mačacích očí
ukazujúcich nekonečnosť malého vesmíru
Zaboreného do mäkkého kožucha vrniaceho
ako autobus čakajúci na oneskorencov
Podstupujúcich pravidelne riskantnú cestu
skúšajúc znova a znova bez ostychu
Sami sa vydať všanc neznámym smerom
ako kamikadze skákať do rieky
Nepoznajúc jej hĺbku
ani to, čo je za ďalšou zákrutou
Nepripúšťajúc si pereje a prekážky
o divokých spodných prúdoch a vodopádoch nehovoriac
Plávajúc ďalej v ústrety svojmu osudu
občas prikrčiac sa pri brehu keď náhle pochytí ich strach
Inokedy vyskajúc nadšením
ak slnko v kvapkách vody vyčaruje dúhu
Ako malé dieťa tešiac sa z tejto chvíle a plačúc


Keď nebo zastrú veľké mraky
a vtáci na oblohe zmietaní vzdušným vírom bez nádeje na pomoc
Sami bojujú s nepriazňou osudu
rovnako ako duša sama zmietaná bez možnosti urobiť prr
Keď pohár horkosti dovŕši okraja
a tlakom rozletí sa na tisíc kúskov
Bolestivo sa zabodávajúce črepy dôkladne
do každej vnútornosti nevynechajúc ani srdce ani obličku
Každým nádychom a výdychom
posúvajúce sa viac v útrobách tela pomaly otravujúc každý sval
Bez možnosti dopriať telu pohybu
paralyzujúc mäso rozhýbavajúce kosti a šľachy, schované pod zbytkami kože
Ukryté temnoty v zákutiach duše
tajomstvá nevydané na povrch nevidené svetlom sveta
Konzumované jemne krojenými plnšími perami (farby jahodovej červene)
v čokoláde so škoricovou príchuťou

© zuska janis 2016

"co bys měl"

8. října 2015 v 10:14 | zuska janis
jsou důležitější věci
důležitější než "co bys měl"

věci mezi nebem a zemí
plující někde v úrovni nad oblaky

téměř se dotýkající slunce
sny... sny udělat, vytvořit, zrealizovat

každý sen stojí za to
pomoct mu zhmotnit se v těch výšinách

byť těžké to je (kyslíku tam už méně)
člověk má stát současně nohama na zemi

oddělující plniče snů od neplničů
nenajdou způsob jak...

stát nohama na zemi
a dotýkat se hvězd

být hlavou v oblacích
neuletět a nepřijít o kyslík

být silný a naplnit svou vizi
přitom o sílu nepřijít

a svou snahu vůběc přežít
nebo nepřežít...

někdy otázka života a smrti
nepochopí malí

co hvězdičky se jim motají kolem hlavy
oni si je mýlí s kocovinou

a zahání je
jako obtížný hmyz večer při láhvi

zapomínajíc že byli dětmi
s hlavou v oblacích

pod skutečnou hvězdnou oblohou
ležící na trávě s rosou studenou

...

je lepší být malým za živa
a velkým poté?

nebo velkým teď
a poté rozpadnout se v prach?

trošku hamletovské
nepříslušící věku

otázky životní "by měly být" vyřešeny
nejsou... plavající proti proudu

vyhýbajíc se lovícím medvědům

... konec ...


ps. jak primitivně naivní a laciné, řekl by laik

© zuska janis 2015

neurčitá bolest nicoty

21. září 2015 v 9:53 | zuska janis
neurčitá bolest nicoty
šířící se krevní soustavou
do každé buňky těla

molekula kyslíku
vyhozená z proudícího řečiště
nahrazená nicotou

beztvaré
bezvahé
bezbolestné
NIC

a přeci…
beztvaré
… a přitom tak hmatatelně uchopitelné
schovávající se do zákoutí duše

beztvaře čekající až spokojené částečky nitra
nespokojně přes střevo tlusté odkráčí
do propadliště dějin bytí

beztvarem vystrnaděné nekompromisně
opustivší prostor bezmocné
třesoucí hněvem, bezpáteřně ovinuté

beztvará nicota s rozpínavostí helia
oznamující křivě ni spokojenost nezná
nepřítomná ta byla na tomto místě

beztvar s kořeny nevyklučitelně
kořenící se jako vrby či švestky
vyhánějící nové výrůstky
BEZTVARE OBLÉHÁ

bezvahé
… a přitom vážící celou tíhu světa
tíhu jeřábu stavící věžák či mrakodrap
tíhu skály ulomené v kamenolomu
tíhu sněhu laviny valící nekoordinovaně do údolí
tíhu vody stlačující plíce při potápění
tíhu kmene stoletého stromu padnoucího na zem
TÍHOU ZALÉHÁ

bezbolestné
… a přitom
způsobující bolest co trhá duši na cáry
jako bolest srdce pukajícího bez příčiny
jako bolest hlavy naplněná střepinami skla
jako bolest těla po dopadu granátu do oblasti břicha

bolest neviditelná …
a přitom duši rvoucí by čtvrtili pomocí vola
či napichovali středem na kůl

bolest neviditelná …
a přitom vydávající nelidský skřek nesnesitelností
BOLEST TÍŽÍVÁ

beztvaré
bezvahé
bezbolestné
NIC

© zuska janis 2015

Bez zájmu chodící

17. září 2015 v 17:09 | zuska janis
bez zájmu chodící
s hlavou hrdě zdviženou
brada ostře řezaná
…nemilosrdně…

smutek prýštící kolem
z buněk mé kůže
loupající se beznaděj
…nekompromisně…

jen lehký úsměvný omyl
přivanul marnou naději
překřtěnou na zoufalství
…nevěřícně…

oči vrhají pohledem
na jiné zaměření
než touha židli roztápí
…nesmlouvavě…

bolestné chtění
rozbité o lhostejnost
na atomy dusíku
…neodvratně…


© zuska janis 2015

bunda na balkóně

2. září 2015 v 18:48 | zuska janis
bunda na balkóně
ruka ruku myje

boty v botníku
ruce v nočníku

jídlo vyvrácené
boty zablácené

močení na korbu
zlý pes na dvorku

v rozkroku díra
tma se cíti vinna

mládě nedorostlé

© zuska janis 2015

na pouti míjící růže papírové

28. srpna 2015 v 19:21 | zuska janis
Plot pavučinami vyšitý
hrníčky obité, vysící
kap, kap
stéká slza po oblině

Z jihu na sever
z kopečků na kopce

Třeba souzeno
kořeny zapustit jinde
anebo...

zapustím je až v hrobě
červům poskytnu živiny
či rozplynu se na planině
anebo...

počkám.
Až mě to zas jako husu
za hlasem potáhne
od země odlepí
a...
poletím...

Nestabilní jako střela
na pouti míjící růže papírové.

© zuska janis 2015

Neživá

28. srpna 2015 v 13:47 | zuska janis
Bezdůvodné plakání
do polévky kapání

Střídání nohou
při běhu
Kmitání rukou
do rytmu

Tváře smáčené
kapky chladivé

Hlava horká
smutkem
Plněná morka
vrchem

Nedělní snídaně
řešení nesnadné

Čas plynoucí
po minutě
Jehlou šijící
k sobě

Kousky po bytě
tělo rozbité

Duše naložená
v roztoku
Krví zdobená
v rozkroku

Neživá...

© zuska janis 2015

Otoman

26. srpna 2015 v 22:35 | zuska janis
OTOMAN
- s roztrhanou područkou
- nechci na něm spát
- na lavičce bdící

NECHCI
- poslouchat
- rozumět
- vnímat
---
na lavičce bdící
---

NEMÁM RÁD
- játrové knedlíčky
- mac donald
- starý otoman
---
s roztrhanou područkou
---

NEŘÍKEJ
- nesnáším tě
- odcházím
- ještě nevím
---
nechci ještě spát
---

V ŽIVOTĚ
- voda není
- naděje umírá
- nic nekončí

MILUJI
- květy
- motýla
- přirozenost
---
ne otoman
---

UKONČI
- mé trápení
- nejistotu bloudění
- lavičkové bdění

© zuska janis 2015

Proužky deště

19. srpna 2015 v 17:12 | zuska janis
Proužky deště
Kopírující siluetu
Šedé budovy

Průhledná voda
Kropící městské hady chodníků
Silnic, nadchodů

Z šedi blikající světla
Semaforů
Červená - oranžová - zelená-
Oranžová - červená - oranžová…
Blik.
Zelená

Poklička mraků
Svět bez barev
Biznis look s šedivou průměrností
Jen sanitka snaživě protrhává
Blik blik blik
Tupé pohledy nerušeně hledí dál

© zuska janis 2015

Nezůstane nic

28. dubna 2015 v 0:22 | zuska janis
Život monotónně klapající
Z nohy na nohu přešlapující
Poklidně širokým korytem plynoucím

Pouze letmým pohledem
Přes zamazané skla brýlí
Zdá se hladina poklidná

Omyl
Klam
Lež

Pouhá ševelení
v listech stromů
pouhá ozvěna
dunící v roklinách...

Rozechvěné nitro
Voda bouřící
Srdce vařící

Nezůstal kámen na kameni
Tsunami ničící
Spoušť přinášející
S příslibem nových začátků

Bude síla vstát
Oprášit kolena
A jít dál?
Nebo raději čelem
Do tmavé hlíny
A splynout?

Rozplynout se v trávu
Mech a květiny
Nevstat více
Svůj úděl
Připodobnit kytce

Tisíckrát pošlapaná
Nezvedne se víc...
Z krásy květů

Nezůstane nic

© zuska janis 2015

černovlásko

22. února 2015 v 0:45 | zuska janis
černovlásko neznámá
s vůní omamnou
linoucí se z tvých vlasů
co prstama proplétáš
a aroma rozvíříš
do mých nozder chvějících
svůdně vůně proniká
krev má ji polyká

představuji si tě
zahalenou do kadeří
barvy uhle černého
pekelnice líbezná
fantazie takhle si se mnou hrá

široké boky vlnící se v reji pekelném
ohně divokým tancem vzbuzené,
spatřit víc se nedá
než ňadra nafouklá a pevná
poskakující v rytmu brazilském

...
© zuska janis 2015

Valentýn je něco jako Vánoce

15. února 2015 v 22:12 | zuska janis
Věřili by jste tomu?
Valentýn je něco jako Vánoce... pro lidi co pracují v oboru zákaznické péče určitě...
Před Valentýnem spousty lidí blbne, stejně jako před Vánocemi.
Jen na Valentýna jsou ochotni vydat menší množství financí, resp. kupují jeden dárek a ne pět, jak je tomu o Vánocích...
A jak přijde ten den D... tedy vlastně V (jako Valentýn a jako Vánoce), tak dopoledne ještě šílené fofry, zapomětlivci jako vzteklí volají, píšou a náhle pak... po poledni...

jako když pevnou linku odstřihnou...
jako když vyhoří serverovna...
jako když nastane přírodní pohroma v podobě bouře, co vyhodila i transformátory
jako když přijde bílá tma...

všichni sedí doma na kanapi či posteli či u krbu či nejlépe v šeredně předražené stylové restauraci, kde jste zabookovat místo museli tak půl roku předem, méně majetní volili kavárničku nejlépe se stolečkem tak nějak bokem, když budou svou holku držet za ruce a navlíkat jí nový prstýnek či dávat taštičku s parfémem či spodním prádlem, ať to není trapas na celý lokál, kdyby se dotyčná vyvolená rozhodla milého poctít hysterickou reakcí... např.: "ježiši... ano, vezmu si tě", nebo "to nemyslíš vážně? vypadám snad jako coura!?" a vytáhně kalhotky zakoupené v nedalekém sexshopu na poslední chvíli či "to určite tento parfém používa ta k.... čo si za ňou chodil, čo som ja niekedy mala takýto smrad na sebe?"

Většinou to ale nejspíš dopadne dobře. Milá vyvolená dárek v poklidu převezme, se svítícími očkami vděky či s plameny hořící vášně sršícími z očí a rozšířených nozder naznačí další vývin večera, protože, jakkoliv se Vám to bude zdát nepravděpodobné, u Valentýna jde o jedno...
Nicméně dárek pravděpodobně přijme, když už jej dostala. Počítá se jakýkoliv.

A pak, další pracovní den, hned od rána žhaví linky... ne tedy všechny, ale nezanedbatelná část dámské populace to je: "Halóoo, prosím Vás, já dostala dárek, víte, ale ehm... Dotyčný se netrefil do mého vkusu.... Ehm... Dalo by se nějak vyměnit... "
"Samozřejmě, pošlete to s dokladem o zakoupení..."
"Ehm... já se omlouvám... asi jsem to špatně vysvětlila... já účtenku nemám, je to dárek..."
"Dobře, v tom případě budeme potřebovat znát alespoň číslo objednávky, nebo telefonní číslo a jméno objednatele či emailovou adresu a jméno objednatele..."
"Ano, to Vám samozřejmě řeknu, vydržte, já mám jeho číslo tady v telefonu, jen ho najdu, vydržte... áá, tady, Pavlísek miláček, ano, už ho mám... můžu nadiktovat?"
"Děkuji, zboží samozřejmě můžete vrátit do 14 dnů od zakoupení..."
"Aha, tak snad to nekoupil dřív, to Vy tam nevidíte?"
"Vidím, je to v pořádku, stačí, když to u nás bude v pondělí."
"Aha, dobře. A prosím Vás... ehm... to je taková nepříjemná situace, chápete že..." Velevýznamná pomlka, při které dotyčná určitě svůdně pomrkává, na znamení, že to zůstane mezi námi, neuvědomujíc si, že já ji nevidím a tudíž je mi to úplně jedno a její důvěrnicí se skrz to rozhodně nestanu :)
"no... přijde mu to emailem, nebo na telefon ta informace, že to vracím? Můžete to nějak zařídit prosím? Víte, je to trapné, ale já stejný dárek dostala už od někoho jiného."
...

No a v tomto je to naprosto stejné. Jak na Vánoce, tak na Valentýna, očekávám, kdy to propukne o dalších svátcích na V a to Velikonocích. Zatím statečně odolávají. Protože někdy je to fakt hnus. Hlavně když nechtějí zboží vyměnit, ale rovnou žádájí vrácení peněz, aniž by za zboží zaplatili byť jen korunu. Ale k čemu mít doma stejné zboží ve 2-3 exemplářích, případně více, že?
Např. parfémy. Jeden nerozbalený smění za peníze, a když se jich zeptá, tak ukážou ten z Vánoc, kde již čtvrtina chybí a budou svatosvatě přísahat a očkama mrkat, že se jim tak strašně líbí, že za týden spotřebovaly čtvrtinu a kdyby mohly i zuby si s ní budou čistit... anebo osočí výrobce, že tam toho dává tak málo, nebo to někdo ve skladu odstříkal a nutno to reklamovat...
Víc to nepotřebuje komentář :)

Tak hezké svátky a nestraťte iluze o dárcích :)

VINNA

11. února 2014 v 21:58 | zuska janis

Bezvládne ležící krysa

Hlava jen cévou s tělem spojená

Krev do rohožky vsáknutá

Kytku připomínající skvrna


Šelmy sedící sťa soudci kolem

Odsouzena byla. Vinna.


Vyložena domů cesta
Každodenně dnes i zítra
Tělíčko bez života
Hlavička drcená

Bezvládnost studená

... Krev tekoucí potokem

© zuska janis 2014

Depresná

28. prosince 2013 v 13:25 | zuska janis
Cloumání vděčnosti
Radosti smutku
Nahoru dolu
Na horské dráze života
Lásky úmrtí
Pomalé plahočení na vrchol
Strmý pád
Či naopak
Jako na raketě vystřelená vzhůru
Sestup dolů po krůčku
Do nekonečna
Dno v neznámu
Tíživost života
Rána za ránou
Rána depresná

© zuska janis 2013
 
 

Reklama