česko-slovenský L blog

3 krátké příběhy o lásce s hloupým koncem

19. června 2018 v 0:08 | zuska janis |  Povídkaření
I.
Usměvavá barmanka, veselé ohníčky v očích.
Dlouhý pohled při předání skleničky s vodou.
"Co to bude?"

Vzájemné povídání, víc lidí v baru není.
Nalézání spojitostí, pocit blízkosti, lichocení.
"Budu se těšit příště, jsem tu skoro stále."

O týden, stoupajíc po schůdkách nahoru k baru, zrychlil se jí tep. Otevření dveří, otočení známé siluety od stolku s hostmi, šibalský úsměv a svůdný pohled skenující postavu.
"Dá si dáma kafe?" s řečnickým dotazem, bez dalšího slova, uděláno kafe dle její chuti. Tak jak to vypozorovala. Uběhla jí směna, přišlo pozvání k procházce. Smích, blábolení…. "jsi skvělá, brzy se uvidíme". Úžasné objetí dlouhých rukou, pevné přivinutí, neodolatelná vůně unisex parfému.

Po prvé odřeknutí, po druhé zapomenutí… pak náhodné setkání, jako by se nic nestalo. Posezení, lichotky, přislíbeno setkání další. Nepočetné psaní na messengeri, pozvání k ní domů, prezentace její skladeb, blízkost téměř intimní. Odchod k sobě domů, potřeba sdílet, alespoň nadálku. Odmítnutí strohým "vidíme se v týdnu na baru". "Co se děje?" "Nechci žádné důvěrnosti. Dále jsi pouze platící host a já profesionální barmanka".

Pokračování není. Žádné vysvětlení. Pouze rozplynutí jedné molekuly lásky, další nepřichází.
© zuska janis 2018


II.
Zjevení. Z ničeho nic byla tady. Bez práce, bez bydlení, ale s odhodláním pomoct, kdykoliv je potřeba.

Večery v kruhu přátel. Jeden, druhý, další. Svěřování se, vypořádávání se s těžkostmi sebe sama i někoho dalšího. Utíkající dny, debaty na balkoně, dlouhá procházka, promítání o životě. Společný oběd, večerní pivo. Rozpuštěné zábrany, doteky, pohledy.

Ranní setkání: "Cítím to z tebe, líbím se ti. Promiň, nejde to, nemám ti co dát."
Překvapení z upřímnosti, šok z přiznání si toho, co druhá vnímá a ona vědomě ne.
"Mno, víš, já nic nechci ani nečekám a ..."
"To je dobře. Já stejně zítra jedu pryč."

Doprovození k vlaku, rozloučení, odjezdu žádná jednostranná chemie nezabrání.
© zuska janis 2018


III.
Společné večery v kruhu známých.
Její smutek nad láskou, která je v dáli.
Smutek nad tím, že neozve se, nechybí jí, tak jak ona jí.
Stesk, žal, alkohol a… dávka neštěstí.
"Raději budu s tebou."
Nečekané konstatování, pevné objetí, pusa na rty.

Pár dalších shledání, náhodně letmých dotyků.
Nevinné přespání, kdy zima způsobí přitisknutí.
Propletení rukou, tělo na tělo, příjemné zahřívání.

"Ozvala se mi, vše v pořádku, vysvětleno."
Popřáno štěstí.

Z nové lásky nic není. Čas uvolnit cestu té, co byla první.
© zuska janis 2018
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucka | E-mail | Web | 19. června 2018 v 15:52 | Reagovat

A to je život... Krásně napsané, lehce depresivní, ale opravdové. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama